Check other articles.
Hledání wellness po celém světě
Jana Stará
Existuje mnoho cesta k udržitelnosti, některé kratší, jiné delší. Moje cesta k wellness mě vedla několika kontinenty, stovkami knih a roky výzkumu. Už jsem dorazila do cíle?
Wellness je holistický koncept fungování a prospívání člověka. Český wellness institut definuje wellness jako aktivní způsob života, díky němuž si lidé uvědomují a dělají rozhodnutí, která vedou ke spokojenější, šťastnější a zdravější existenci. Jako takový je koncept využíván v individuální práci i v rodinách, komunitách, na pracovištích a ve firmách, přičemž zahrnuje až celkový blahobyt planety. Metody podpory wellness jsou založeny na principech sebe-determinace, péči zaměřené na člověka, autentických vztazích a spolupráci. Pro další inspiraci nahlédněte do práce Johna Travise, Donalda Ardella, Billa Hettlera nebo Michaela Arloskiho.
Jako vysokoškolská studentka tělesné výchovy a poloprofesionální sportovkyně jsem si občas myslela, že zdravému životnímu stylu rozumím, učím se a žiji ho. Měla jsem (více než) dostatek fyzické aktivity, jídelna nabízela průměrně výživná jídla a moje dny byly plné studia, práce na částečný úvazek a každodenních stereotypů života ve městě v srdci Evropy.
S pravým významem slova “Wellness” jsem byla seznámena na začátku mého magisterského studia, když jsem byla na semestr v Gerlev Idraetshojskole v Dánsku. Tato internátní škola měla velmi “kreativní” studijní plán naplněný 5-7 hodinami pohybu denně a mnoho hodin dalších, převážně sociálních programů a aktivit. Už dříve jsem slyšela, že Dánsko je údajně jednou z nejšťastnějších zemí. Netušila jsem však, že se škola rozhodla tento fakt převézt do praxe a udělat z nás šťastné studenty. A… mě to nešlo. Bylo těžké neustále hrát hry a bavit se, sedět ve kroužku a mluvit o tom, co cítím, zpívat a být neustále společenská. Nebylo to nic jako můj dospělý život na univerzitě, kde jsem se mohla „jen“ účastnit lekcí, dělat věci a potom jít domů. Tady jsem musela být … radostná.
Bylo to v jednom dopoledním semináři, na který si jasně vzpomínám, když se nás ředitel školy zeptal: „Co je to wellness?“ Tato otázka zřejmě změnila můj život. Moje osobní odpověď byla o lázních a masážích, což je typické evropské pojetí tohoto pojmu, ale ten den jsem zjistila, že wellness je spíše o tom, jak žít naše životy s radostí a energií každý den.
Zjistila jsem, že wellness je spíše o tom, jak žít naše životy s radostí a energií každý den.
Obratem jsem přečetla knihu Wellness Workbook od začátku do konce a zamilovala si ji. Rozhodla jsem se o wellness napsat svoji diplomovou práci, také druhou, a nakonec ji rozšířit na disertační výzkum. To vše se záměrem porozumět konceptu, o kterém jsem nikdy předtím neslyšela, a který se mi zdál tak vzdálený od životního stylu lidí, které jsem kolem sebe celý život vídala. Milovala jsem wellness myšlenky a po nějaké době jsem pochopila přístup a důvody, proč dánská škola fungovala tak, jak to fungovala. Přesto jsem opouštěla Gerlev s těžkými pocity, ale se silným odhodláním žít dobře a vymyslet způsob, jak toho dosáhnout.
Ačkoli moje osobní cesta ke zdraví začala v mysli, to bylo moje tělo, které mi dalo druhou lekci. Byly chvíle, kdy jsem si uvědomovala, že píšu své školní práce o wellness s hlubokým zapálením, ale po hodinách sezení u počítače jsem cítila v zádech silnou bolest. Proto jsem jako sportovně založený člověk tento sedavý stereotyp kompenzovala tím, že jsem šla běhat. V důsledku toho jsem končila v posteli fyzicky vyčerpaná na konci dne. Přesto jsem to milovala. Zdálo se mi, že zvládnu všechna doporučení, jak žít zdravě, všechny úkoly, a k tomu občas cítit i ten nadbytek radosti. Yai! Ale po většinu času bylo mé tělo unavené a neklidné.
Netrvalo dlouho a vyrazila jsem do Turecka na další semestr v zahraničí, abych si dopřála prostor pro práci na teoretické části mého výzkumu. Kromě toho jsem v Turecku dostala další životní lekci, vyučovanou praxí. Životní styl v této arabské zemi byl (a stále je) kulturně, sociálně, politicky a duchovně velmi vzdálený tomu, jak lidé žijí ve střední Evropě. Kromě toho, krátce před mým příletem do země vstoupilo Turecko do války se Sýrií a já jsem měl strach, že taková situace ohrozí jednu z mých základních lidských potřeb – potřebu bezpečí, bez které prostě nebudu mít klid.
V každé kultuře a každé zemi mají lidé podobné přání. Chtějí žít zdravě, radostně a spokojeně.
Představte si moje překvapení, když jsem si uvědomila, že měsíce v Turecku byly těmi nejklidnějšími v mém životě. Pronikla jsem do tajů tradičních tureckých lázní Hamamu, měla jsem čas na pití čaje a čtení budoucnosti z šálku kávy, a s přáteli si pomalu vychutnávala každou chvíli všemi smysly a s vděčností za to, co je teď. Rozhodně jsem nenachodila deset tisíc kroků každý den a jíst pravidelně kebab s ayranem nemusí být příkladem pestré stravy. Na druhou stranu se v Turecku nikdy nejí ve spěchu. Tyto a další detaily tureckého životního stylu udělaly některé hlubší části mě samotné mnohem klidnější a zdravější než kdy předtím.
V té době jsem si začala uvědomovat hluboký vliv prostředí na naše zdraví. Z Turecka jsem se přestěhovala do Wisconsinu a tento kulturní posun se vtiskl do mých dní za oceánem a také do výzkumu, který tam začal nabírat konkrétní obrysy. Americký přístup ke zdraví, k životu a k jazyku je totiž skvělým učitelem v konceptualizaci a formulaci témat, která v mé vlastní kultuře často zůstávají nevyslovená, nedůležitá, nebo jen označená jako „divná“ či nevědecká. Témata jako emoce, pocity, potřeby, přesvědčení, vztahy, meditace, ticho, příroda a mnoho dalších najednou mělo v mé práci své místo. Proto jsem nakonec disertaci psala v angličtině. Také jsem z vlastní zkušenosti pochopila, že ačkoli wellness v USA existuje, zkoumá se a žije více než 40 let, pro Američany je stále náročné žít dobře. Nikde to nefunguje samo.
A jak to dopadlo? Podařilo se mi najít v Americe své wellness? V rodišti wellness konceptu, se všemi vzácnými knihami v místní knihovně a milujícími hostiteli, kteří mě ubytovali na půl roku u sebe doma? Ano i ne. Výzkum jsem dokončila a dospěla jsem k závěru, že pro americké i české vysokoškolské studenty znamená zdraví fyzickou, duševní, sociální a duchovní pohodu a že nejvíce přehlíženou složkou je naše sociální zdraví. Data podporovala můj osobní závěr. Byla jsem velmi spokojená s výzkumem, ale uvnitř jsem se cítila osamělá na druhém konci planety, daleko od mé rodiny, partnera, přátel, mé vlastní země, kultury, mé budoucnosti. Sbalila jsem tedy všechny své papíry a zamířila zpět domů. Konečně připravena přistát, zakořenit a žít to, co jsem se od světa naučila o zdravém životě.
Během své wellness cesty – která je stále nedokončená a pokračuje s každým novým místem, které navštívím – jsem zjistila, že v každé kultuře a každé zemi mají lidé podobné přání. Chtějí žít zdravě, radostně a spokojeně. Každá kultura má své vlastní recepty, jak toho dosáhnout. Každá země má k dispozici různé zdroje, odlišnou historii a mnoho výzev, které musí překonat. Přesto, pokud se lidé kdekoliv na světě cítí dobře, chovají se sami k sobě, ke svým rodinám, svým hostům a světu kolem nich s laskavostí.
V tomhle světě bych chtěla žít.
Vybavíte si 4-5 návyků nebo činností, které dělají vaše dny radostné a spokojené?
Zamyslete se nad jednotlivými složkami zdraví - fyzickou, duševní, sociální a duchovní. Která z nich by mohla potřebovat trochu více péče, abyste se cítili dobře?
Můžete udělat něco dobrého pro svou rodinu, přátele nebo komunitu? Udělejte to.
The European Commission support for the production of this publication does not constitute an endorsement of the contents which reflects the views only of the authors, and the Commission cannot be held responsible for any use which may be made of the information contained therein.